Skrytý rádce

Policisté při vyšetřování velkého leteckého neštěstí, při kterém to plně osazený Airbus napálil do paneláku, došli k následujícímu závěru: „Kdyby město uhnulo, k žádné katastrofě nemuselo dojít.”

Telefonát: „Haló, to je policejní stanice? Měl bych dotaz. Neutekl dneska z blázince nějaký chovanec? No, proč se ptám? Protože mi dneska v noci někdo unesl moji starou!”

Policajt se nemůže dostat z výtahu a začne zoufale volat o pomoc. Jde kolem jiný nájemník, chvíli ho se zájmem pozoruje, jak se snaží otevřít, a pak odchází pryč.
„Vraťte se! Copak mi nepomůžete? Vždyť se tu udusím!” zoufale křičí vysílený policista.
„A s čím byste chtěl pomáhat? Takového blbečka jsem ještě v životě neviděl! Vždyť vy ty dveře celou dobu otvíráte na opačnou stranu!”

Zastaví policajti před polorozpadlým činžákem a rozhlašují ampliónem v oknech pokukujícím cikánům: „Tohle jsou holobyty!”
Dežo se ozve: „No a?”
„No tak se musíte oholit, občané!”

Co znamená padesát policejních aut před zvláštní školou?
Konají se třídní schůzky.

„Pane strážníku,” upozorňuje chodec, „máte jednu ponožku zelenou a druhou červenou.”
„To je zajímavé,” zamyslí se policista, „ještě jeden zrovna takový pár mám doma.”

Proč si policajt koupil míchačku?
Aby pořád nemusel míchat karty v rukou.

Proč nemají policajti v jídelně sůl?
Protože ráno solili chodník.

Když přestoupíš zákon, zaplatíš pokutu. Když respektuješ zákon, zaplatíš daně!

Dnes ráno jsem byla v pekárně. Byla jsem tam asi pět minut. Když jsem vyšla ven, stál tam policajt a zrovna vypisoval bloček s pokutama. Tak jsem šla k němu a řekla: „Ale no tak, kovboji, to takové kočce, jako jsem já, nemůžeš dopřát ani malou přestávku?”
Ignoroval mě a dál vypisoval pokutu. Nazvala jsem ho nenažraným policajtem. Podíval se na mě a začal vypisovat další pokutu za sjeté pneumatiky. Tak jsem ho nazvala slabomyslným potratem. Začal psát třetí pokutu...
Následujících dvacet minut pokračovalo ve stylu nadávek a dalších bločků. Mně to ale bylo celkem jedno - byla jsem tam pěšky!